Artikulace

Sedm značek na týchž čtyřech tónech, všechny k poslechu: čtyřikrát tentýž tón, a mění se jen délka a nasazení — doba zůstává tam, kde je.

Artikulace říká, jak se tón nasadí a jak dlouho se drží. Nemění ani to, kdy přijde, ani který to je: čtyři čtvrťové noty stojí na každém obrázku této stránky na stejném místě a čtyřikrát je to tentýž tón. Mění se znějící délka uvnitř zapsané hodnoty a síla nasazení. Podoba bez značky jde první — je to měřítko, proti němuž se všechno ostatní slyší.

Bez značky

Čtyřikrát tentýž tón, nad ním nic. Každý zvuk končí těsně před dalším — ta nepatrná mezera patří k běžné hře a není ještě staccato. Proti této podobě se měří všechno ostatní.

Staccato

Tečka nad notovou hlavičkou nebo pod ní: tón zní zhruba o polovinu kratší dobu, než je psáno, a zbytek hodnoty je ticho. Je to vůbec nejčastější artikulační značka a nikdy neznamená jiné tempo — jen kratší notu.

Staccatissimo

Malý klín, vyplněný hrot místo tečky: tak krátce, jak nástroj dovolí, asi čtvrtina zapsané hodnoty. Ve starších edicích stojí klín často tam, kde se myslí prosté staccato — před rokem 1800 nejsou obě značky čistě rozlišeny.

Portato

Čárka a tečka společně nad jednou notou: nesený, a přesto oddělený. Tón se drží téměř celý a pak se zřetelně ukončí — mezistupeň, kterému Francouzi říkají louré. Na smyčcovém nástroji zůstává smyčec na struně.

Tenuto

Vodorovná čárka: tón se drží celou svou hodnotu, do posledního okamžiku, a často dostane trochu váhy. Opak tečky — a jediný případ na této stránce, kdy se nic neubírá.

Přízvuk

Ležatý klín: tón se nasadí silněji než jeho sousedé, ale podrží přesně zapsanou délku. Důraz je v nasazení, ne v trvání; po odrazu se tón vrátí ke své obvyklé síle.

Marcato

Stojatý hrot: silnější než přízvuk a k tomu kratší — označený, ostrý, důrazně oddělený. Rozdíl dělá součet obojího: marcato bez krátkosti zní jen hlasitě, bez ostrosti jen důrazně.

Legato a frázovací oblouček

Obloučok nad několika notami: přecházejí jedna do druhé bez odsazení, každý tón zní až do nástupu dalšího. Nasazen je jen první tón pod obloučkem; u smyčců to znamená jeden tah smyčce pro všechny, u dechových nástrojů jediné nasazení jazyka na začátku.

Co značka skutečně mění

Tečka nad notou tón zkracuje, nezrychluje ho. Další tón přijde stejně na svou dobu — to, co zbývá mezitím, je ticho. Kdo místo toho hraje dál dřív, nezahrál staccato, nýbrž zrychlil tempo. Právě to zde zpřístupní tlačítko přehrávání: nasazení leží na všech osmi obrázcích stejně.

Jak krátké staccato je, závisí na tempu a na nástroji. Na housle vzniká odsazením smyčce, na klavíru puštěním klávesy, u dechových nástrojů jazykem — jedna značka, tři různé pohyby. Žádná edice neuvádí číslo, protože žádné není: značka říká kratší, než je psáno, a zbytek je vkus a cvik.

Dva obloučky, které artikulací nejsou

Legatový obloučok vypadá přesně jako Ligatura a ty dva se pletou pořád: ligatura spojuje dvě noty téže výšky v jednu delší, kdežto frázovací obloučok se klene nad různými tóny a říká jen, že přecházejí jeden do druhého bez odsazení. Dvě stejné noty pod obloučkem jsou tedy vždy svázané. A Koruna není vůbec věcí artikulace, nýbrž času: ruší zapsanou hodnotu na tak dlouho, jak hráč chce.

Notové značky · Dynamika · Ozdoby · Notový slovník

Anotona to udělá za vás

Vyfoťte noty nebo zahrajte melodii — Anotona pozná tóninu, zapíše noty a transponuje je do libovolné jiné. Zdarma.

Prohlédnout Anotonu

Každý tón na této stránce je spočítaný, ne opsaný.