Hudební formy — jak je skladba postavena
Šest způsobů stavby na jediné melodii: co se opakuje, co se vrací, co se vrací proměněné — a co stojí v jiné tónině.
Skladba je víc než řada tónů. Má stavbu: něco se vrací, něco stojí mezi návraty, něco přichází zpět proměněné. Tato stavba se jmenuje forma a je důvodem, proč tříminutová skladba nezní jako tři minuty náhody.
Na této stránce stojí táž prostá melodie šestkrát a pokaždé je postavena jinak. To, co se mění, neleží v tónech, nýbrž v jejich uspořádání — a právě to lze spočítat.
Obrázky jsou skutečně vyryty a změřeny: písmena nad úseky, dvojité taktové čáry mezi nimi a sled tónů každého úseku jsou v obraze i ve zvuku a obojí lze postavit proti sobě.
Ostinato
Dole běží krátký vzorec a běží vždycky stejně. Nad ním se melodie volně pohybuje dál. Vzorec se nemění, jen ustane — a dokud běží, nese všechno, co nad ním leží. Kdo zná basové figury z písniček, zná ostinato.
Kánon
Táž melodie dvakrát, ale ne současně: druhý hlas začne později a pak zpívá tón po tónu totéž. Co přitom zní dohromady, nikdo zvlášť nevymyslel — vzniká z toho, že jediná melodie doprovází sama sebe.
Písňová forma
Tři úseky a první se na konci nezměněn vrací. Mezi nimi stojí něco jiného, aby byl návrat vůbec slyšet jako návrat. Nejprostší stavba, která zní jako celek, a proto nejčastější ze všech.
Rondo
Týž úsek se vrací několikrát a mezi jeho výstupy stojí pokaždé něco nového. Co se vrací, drží skladbu pohromadě; co je mezi tím, ji drží v pohybu. Čím častěji přichází vracející se úsek, tím víc na něj posluchač už čeká.
Téma s variací
Téma stojí na začátku docela prostě. Pak se vrací — ozdobené, obehrané, rozložené na menší hodnoty. Opěrné tóny zůstávají tytéž, jinak by to už nebylo téma; všechno mezi nimi je nové. Proto se druhý úsek jmenuje A se znaménkem.
Sonátová forma
Dvě témata a nejprve stojí v různých tóninách: první v základní, druhé výš. Uprostřed se pracuje s oběma. Na konci se vracejí obě a nyní stojí i druhé v základní tónině — toto vyrovnání je celý smysl formy.
Šest forem jedním pohledem
Každý řádek jmenuje stavbu a to, podle čeho se v obraze pozná. Sledy písmen stojí přesně tak nad obrázky této stránky; jsou spočítány, nikoli odhadnuty.
| Forma | Stavba | Podle čeho se pozná |
|---|---|---|
| Ostinato | jeden vzorec, běžící naskrz | Spodní hlas hraje třikrát týž sled tónů |
| Kánon | jedna melodie, dvakrát, posunutá | Druhý hlas opakuje první o dvě doby později |
| Písňová forma | A B A | První a třetí úsek znějí tón po tónu stejně |
| Rondo | A B A C A | Týž úsek zní třikrát, nezměněn |
| Téma s variací | A A′ | Každý čtvrtý tón variace je tónem tématu |
| Sonátová forma | A B C A B | Druhé téma zní nejprve výš a na konci v základní tónině |
Jak se forma čte
Úseky dostávají písmena: první se jmenuje A, další odlišný B, ten po něm odlišný C. Vrátí-li se úsek, dostane zpět své staré písmeno — proto se písňová forma čte jako A B A a rondo jako A B A C A. Vrátí-li se proměněný, dostane navíc znaménko.
V notovém zápisu odděluje úseky dvojitá taktová čára a na konci stojí tlustá závěrečná. Ani jedna není ozdoba: dvojitá čára říká, že zde začíná něco nového, aniž se hudba zastaví.
Dvě ze šesti forem nenesou písmena, protože nemají úseky. V ostinatu běží týž vzorec nezměněn, zatímco nad ním se hýbe něco jiného; v kánonu zpívá druhý hlas tutéž melodii, jen později. Jejich stavba stojí nad sebou, nikoli za sebou.
Co stojí vedle
Jak se z linek stanou tóny: Naučit se číst noty. Nejpřísnější ze všech forem, se šesti proměnami jednoho tématu: Fuga. Jak se počítá takt, dřív než se počítají celé úseky: Taktová označení.
Notové značky · Notový slovník
Anotona to udělá za vás
Vyfoťte noty nebo zahrajte melodii — Anotona pozná tóninu, zapíše noty a transponuje je do libovolné jiné. Zdarma.
Prohlédnout AnotonuKaždý tón na této stránce je spočítaný, ne opsaný.