Polyrytmus — tři proti dvěma a co z toho plyne
Pět dvojic k poslechu. Vlevo dělí oba hlasy čas stejně, vpravo různě — stejně dlouhé, jinak rozdělené.
Tři proti dvěma znamená: tentýž úsek času, rozdělený jednou na tři a podruhé na dvě stejné části. Oba hlasy začínají spolu a končí spolu; mezi tím nepadne žádný nástup jednoho na nástup druhého. V tom je celé kouzlo — dva způsoby počítání běží zároveň a ani jeden z nich není špatný.
Stojí tu pět dvojic vedle sebe. Vlevo dělí oba hlasy stejně, takže každý nástup potká nástup; vpravo dělí různě. Obě verze lze poslechnout a rozdíl je slyšet hned: vlevo jediný puls, vpravo dva, které se vůči sobě posouvají.
To, co padne dohromady, se dá spočítat. Dvě dělení se v cyklu setkají tolikrát, kolik udává jejich největší společný dělitel: u tří proti dvěma přesně jednou, na začátku. Proto ani poslední dvojice žádnou není — čtyři a dva mají dělitele dva a setkají se dvakrát.
Tři proti dvěma
Základní případ, z něhož plynou všechny ostatní. Horní hlas dělí takt na tři stejné části, dolní na dvě. Vlevo dělí oba na dvě a každý nástup potká nástup. Vpravo se po společném začátku rozejdou a znovu se potkají až na konci. Kdo to chce procvičit, říká nahlas krátkou pomůcku a rozdělí její slabiky mezi obě ruce.
Čtyři proti třem
Čtyři proti třem se obejdou bez nepravidelné skupiny, protože dělení v tříčtvrťovém taktu vyjde: čtyři osminy s tečkou vyplní přesně tři čtvrťové noty. Vlevo stojí tři čtvrťové proti třem, vpravo čtyři proti třem. Horní hlas tedy běží o něco pomaleji než osminy a o něco rychleji než čtvrťové — a dolní už v celém taktu nepotká.
Tři proti čtyřem
Tentýž poměr z druhé strany: nyní dělí horní hlas na tři a dolní na čtyři. Slyšet je něco jiného, ačkoli čísla jsou stejná — zde nese trojdělení pomalejší hlas, a to převrací dojem. Proto stojí na stránce oba směry, a ne jen jeden.
Pět proti čtyřem
Pět proti čtyřem je nejtěsnější ze čtyř případů: hlasy jsou od sebe jen o pětinu dělení a slyšitelně po sobě kloužou. Zapsaný je horní hlas kvintola přes celý takt. I zde platí pravidlo: pět a čtyři nemají společného dělitele, takže se shoduje jen začátek.
Čtyři proti dvěma — není polyrytmus
Tahle dvojice je protipříklad a není polyrytmus: čtyři a dva mají společného dělitele dva, a proto každý druhý nástup rychlého hlasu padne na nástup pomalého. Neslyší se dva způsoby počítání, nýbrž jeden s podrozdělením. Rozdíl není věcí vkusu, ale číslem — a právě podle něj se případ pozná.
Kdy dvě dělení dají polyrytmus
Polyrytmus nevzniká jen tím, že jeden hlas běží rychleji než druhý. Osminy proti čtvrťovým notám jsou pouze podrozdělení: každý druhý nástup rychlého hlasu padne na nástup pomalého a posluchač stále slyší jediný puls. Rozhoduje, zda mají obě dělicí čísla společného dělitele.
Nemají-li žádného — jsou-li tedy nesoudělná — setkají se oba hlasy v celém cyklu jen jednou, na společném začátku. To je polyrytmus: tři proti dvěma, čtyři proti třem, pět proti čtyřem. Mají-li společného dělitele, setkají se přesně tolikrát, kolik ten dělitel udává, a dojem zůstává dojmem podrozdělení.
Zapisuje se to dvěma způsoby. Vyjde-li dělení v taktu, stačí běžné notové hodnoty — čtyři proti třem v tříčtvrťovém taktu jsou čtyři osminy s tečkou. Nevyjde-li, vznikne nepravidelná skupina s hranatou závorkou a číslem nad ní: tři proti dvěma ve dvoučtvrťovém taktu je čtvrťová triola.
Co stojí vedle
Který takt se počítá jak: Taktová označení. Jak se nepravidelná skupina píše a počítá: Nepravidelné skupiny. Co se stane, když jediný hlas začne vedle doby: Synkopa.
Notové značky · Notový slovník
Anotona to udělá za vás
Vyfoťte noty nebo zahrajte melodii — Anotona pozná tóninu, zapíše noty a transponuje je do libovolné jiné. Zdarma.
Prohlédnout AnotonuKaždý tón na této stránce je spočítaný, ne opsaný.