Sedm modů

C Iónský (durová)

Bílé klávesy od C do C — 1. stupeň C dur jako základní tón.

Tóny

C D E F G A B

Znak

žádná — to je durová stupnice

Typický sled

I–IV–V–I: C – F – G – C

Základní stupnice západní hudby: dva celé tóny, půltón, tři celé tóny, půltón.

C Iónský s hmaty a klaviaturou

D dórská

Bílé klávesy od D do D — 2. stupeň C dur jako základní tón.

Tóny

D E F G A B C

Znak

velká sexta — na rozdíl od mollu

Typický sled

i–IV–i–IV: Dm – G – Dm – G

Moll s velkou sextou. Modus jazzu a nesčetných lidových písní.

D dórská s hmaty a klaviaturou

E frygická

Bílé klávesy od E do E — 3. stupeň C dur jako základní tón.

Tóny

E F G A B C D

Znak

♭2 — na rozdíl od mollu

Typický sled

i–♭II–i–♭II: Em – F – Em – F

Moll s malou sekundou — půltón hned nad základním tónem jí dodává španělskou barvu.

E frygická s hmaty a klaviaturou

F lydická

Bílé klávesy od F do F — 4. stupeň C dur jako základní tón.

Tóny

F G A B C D E

Znak

♯4 — na rozdíl od duru

Typický sled

I–II–I–II: F – G – F – G

Dur se zvětšenou kvartou. Zní vznášivě a otevřeně; častá ve filmové hudbě.

F lydická s hmaty a klaviaturou

G mixolydická

Bílé klávesy od G do G — 5. stupeň C dur jako základní tón.

Tóny

G A B C D E F

Znak

♭7 — na rozdíl od duru

Typický sled

I–♭VII–IV–I: G – F – C – G

Dur s malou septimou. Stupnice dominantního septakordu, blues a rocku.

G mixolydická s hmaty a klaviaturou

A Aiolský (přirozená mollová)

Bílé klávesy od A do A — 6. stupeň C dur jako základní tón.

Tóny

A B C D E F G

Znak

♭6 a ♭7 — přirozená moll

Typický sled

i–♭VI–♭VII–i: Am – F – G – Am

Tytéž tóny jako durová stupnice o malou tercii výš, jen počítané od jiného tónu.

A Aiolský s hmaty a klaviaturou

B lokrická

Bílé klávesy od B do B — 7. stupeň C dur jako základní tón.

Tóny

B C D E F G A

Znak

♭2 a ♭5 — základní akord je zmenšený

Typický sled

i°–♭II–i°–♭II: Bdim – C – Bdim – C

Jediný modus se zmenšenou kvintou nad základním tónem — proto stojí zřídka sám o sobě.

B lokrická s hmaty a klaviaturou

Všech sedm na C

Na témže základním tónu je rozdíl slyšet nejlépe: zvýrazněno je to, co se liší od duru. Dórský, frygický, aiolský a lokrický mají malou tercii (mollový ráz), iónský, lydický a mixolydický velkou (durový ráz).

Od světlého k temnému

Každý zvýšený stupeň rozjasňuje, každý snížený ztemňuje. Lydický má jako jediný stupeň zvýšený, lokrický pět snížených:

lydická › Iónský › mixolydická › dórská › Aiolský › frygická › lokrická

Jak modus poznat

Nejprve najít základní tón — ten, na kterém skladba spočívá, obvykle bas prvního a posledního akordu. Pak tercii nad ním: malá znamená mollovou rodinu, velká durovou. Pak charakteristický tón: velká sexta nad mollem je dórský, malá sekunda frygický, zvýšená kvarta nad durem lydický, malá septima mixolydický.