Hmatová tabulka trubky — každý tón se svým hmatem
Všechny tóny B♭ trubky od F#3 do C6 s ventilovým hmatem, zapsané i znějící. A proč mají některé tóny druhý hmat.
Trubka má tři ventily a jimi se zahraje každý tón. Na celý nástroj to zní jako málo, a právě v tom je ten trik: ventily tóny nevytvářejí, ony je snižují. Samotný tón dělá ret — podle napětí se ozve jiný přirozený tón, a řada těchto tónů leží už v trubici.
Co ventily dělají, se vejde do jedné věty: první snižuje o dva půltóny, druhý o jeden, třetí o tři. Kdo stiskne dva, snižuje o součet; kdo stiskne všechny tři, snižuje o šest. Víc než šest půltónů není nikdy potřeba, protože tehdy je další přirozený tón pod ním už dosažen.
Z toho plyne celá tabulka. Stojí níže v úplnosti a není opsaná, nýbrž spočítaná — každý hmat je ten, který z nejbližšího přirozeného tónu nad ním udělá hledaný tón.
Jak tabulku číst
Jeden řádek je jeden tón. Vlevo stojí tak, jak je zapsán v notách, vedle tak, jak skutečně zní, a vpravo hmat. Tři kroužky jsou tři ventily v pořadí, v jakém leží prsty; první je nejblíže nátrubku. Vyplněný kroužek znamená stisknutý.
Číslice vedle jsou obvyklá zkratka. »13« znamená první a třetí ventil, druhý zůstává nahoře. Tón bez ventilu se nazývá prázdný a trefí se samotným rtem.
| Zápis | Zní | Hmat |
|---|---|---|
| F#3 | E3 | 123 |
| G3 | F3 | 13 |
| G#3 | F#3 | 23 |
| A3 | G3 | 12 |
| A#3 | G#3 | 1 |
| B3 | A3 | 2 |
| C4 | A#3 | prázdný |
| C#4 | B3 | 123 |
| D4 | C4 | 13 |
| D#4 | C#4 | 23 |
| E4 | D4 | 12 |
| F4 | D#4 | 1 |
| F#4 | E4 | 2 123 |
| G4 | F4 | prázdný 13 |
| G#4 | F#4 | 23 |
| A4 | G4 | 12 |
| A#4 | G#4 | 1 123 |
| B4 | A4 | 2 13 |
| C5 | A#4 | prázdný 23 |
| C#5 | B4 | 12 123 |
| D5 | C5 | 1 13 |
| D#5 | C#5 | 2 23 |
| E5 | D5 | prázdný 12 123 |
| F5 | D#5 | 1 13 |
| F#5 | E5 | 2 23 123 |
| G5 | F5 | prázdný 12 13 |
| G#5 | F#5 | 1 23 |
| A5 | G5 | 2 12 |
| A#5 | G#5 | prázdný 1 |
| B5 | A5 | 2 |
| C6 | A#5 | prázdný |
Odkud hmaty pocházejí
Ventil 1 snižuje o dva půltóny, ventil 2 o jeden, ventil 3 o tři. Tím je dosažitelných sedm stupňů: prázdný, pak 2, pak 1, pak 1 a 2 spolu, pak 2 a 3, pak 1 a 3 a nakonec všechny tři. Jsou to přesně kroky od nuly do šesti půltónů, bez mezery a žádný dvakrát.
Výchozí body dávají přirozené tóny. Neleží rovnoměrně: dole daleko od sebe, nahoru stále hustěji. Proto potřebuje hluboká poloha všech šest snížení, zatímco nahoře jeden či dva ventily už zacelí mezeru k dalšímu tónu.
Skrývá se v tom jemnost: tři půltóny lze vzít dvěma způsoby, samotným třetím ventilem nebo prvním a druhým dohromady. Obvyklý je první a druhý. Snímek třetího zůstane pak volný pro opravu, protože hluboké kombinace leží od přírody trochu vysoko.
Proč mají některé tóny dva hmaty
Leží-li tón tak, že na něj dosáhnou dva přirozené tóny, existují dva hmaty. Jeden vychází z hlubšího přirozeného tónu a vyžaduje malé snížení, druhý z vyššího a vyžaduje více ventilů.
Tabulka klade obvyklý na první místo. Obvyklý znamená: z nejhlubšího možného přirozeného tónu, protože ten se ozývá nejjistěji. Ostatní nejsou nouzové řešení, nýbrž nástroj — v rychlých bězích ušetří druhý hmat někdy celou výměnu prstů a ve výšce trefí pohodlnější napětí rtu jistěji.
Proč trubka zní hlouběji, než je zapsána
Obyčejná trubka je laděná v B♭. To znamená: když hráč vezme zapsaný tón, který se naučil jako úplně první, zazní ve skutečnosti tón o velkou sekundu hlubší. Proto stojí celá tabulka dvakrát — vlevo tak, jak je v notách, vedle to, co by k tomu zahrál klavír.
Není to zvláštnost jednoho nástroje, nýbrž pravidlo pro polovinu dechového orchestru. Jak to všechno souvisí a jak se převádí mezi oběma sloupci, stojí u Transpozice.
Co stojí vedle
Notové hodnoty a jejich délky: Notové hodnoty. Jak se noty vůbec čtou: Naučit se číst noty.
Anotona to udělá za vás
Vyfoťte noty nebo zahrajte melodii — Anotona pozná tóninu, zapíše noty a transponuje je do libovolné jiné. Zdarma.
Prohlédnout AnotonuKaždý tón na této stránce je spočítaný, ne opsaný.