Enharmonická záměna
Pět dvojic k poslechu: dvakrát tatáž klávesa, dva různé notové obrazy. Zvuk je stejný, zápis ne.
Mezi C a D leží na klavíru přesně jedna černá klávesa. Zapsaná je dvojí: zvýšené C nebo snížené D. Oba zápisy znějí stejně — říká se jim enharmonicky zaměněné.
Na této stránce stojí každá dvojice dvakrát vedle sebe. Kdo si oba obrazy poslechne, uslyší jeden a tentýž tón; kdo se na ně podívá, uvidí dvě různé noty: hlavička sedí o stupeň výš nebo níž a před ní stojí jiná posuvka. Právě tento rozdíl je tu přeměřen — výška ze zvuku, poloha hlavičky a posuvka z vysázeného obrazu.
Zápis přitom není věcí vkusu. Říká, odkud tón přichází a kam míří: v tónině s křížky se jmenuje tak, v tónině s béčky jinak, a uvnitř sledu akordů dostává jméno podle své role. Kdo zvolí špatný zápis, sice zahraje správně, ale zapíše něco jiného, než měl na mysli.
Černá klávesa
Nejčastější případ a nejjednodušší: klávesa mezi dvěma základními tóny nemá vlastní písmeno, tak si je půjčí od sousedů — jednou zdola se zvýšením, jednou shora se snížením. V obraze hlavička přitom přeskočí o stupeň a posuvka změní směr.
Křížek na bílé klávese
Mezi E a F neleží žádná černá klávesa, vzdálenost je už půltón. Zvýšené E proto přistane na klávese, která se stejně jmenuje F. Vypadá to zbytečně a není: ve stupnici, která potřebuje E, stojí tam zvýšené E — jinak by se totéž písmeno objevilo dvakrát a jiné vůbec.
Přes hranici oktávy
Totéž na horním okraji oktávy: z B do C je půltón, takže zvýšené B padne na C nad ním. Tady se hlavička neposune jen o stupeň, mění oktávu — ve zvuku z toho není znát nic, v obraze všechno.
Béčko na bílé klávese
A opačným směrem: snížené C padne na klávesu pod ním. Hlavička pak stojí o stupeň výš než její stejně znějící soused a před ní stojí béčko. Takové zápisy jsou vzácné, ale nejsou chybou — objevují se tam, kde si je tónina žádá.
Dvojitý křížek
Dvě zvýšení naráz zvednou tón o celý stupeň: hlavička zůstane na svém stupni, mačká se klávesa souseda. Dvojitý křížek vypadá jako malý šikmý kříž a stojí téměř jen tam, kde stupnice plná křížků musí udržet svá písmena pohromadě.
Dvě tóniny, tytéž klávesy
Co platí pro jeden tón, platí pro celou tóninu. Fis dur a Ges dur berou klávesu po klávese totéž — nezní podobně, znějí stejně. V notovém obraze stojí jedna se šesti křížky, druhá se šesti béčky.
Kterou vzít, rozhoduje to, co stojí kolem: skladba, která přichází z E dur, píše dál křížky; ta, která míří do Des dur, píše béčka. Pokaždé to zní stejně a pokaždé je jen jeden ze zápisů ten nasnadě ležící.
Co stojí vedle
Které znaky tón zvyšují a snižují a jak dlouho platí, stojí u Posuvky. Která tónina jich má kolik a jak spolu souvisejí, stojí u Tóniny.
Notové značky · Tóniny · Notový slovník
Anotona to udělá za vás
Vyfoťte noty nebo zahrajte melodii — Anotona pozná tóninu, zapíše noty a transponuje je do libovolné jiné. Zdarma.
Prohlédnout AnotonuKaždý tón na této stránce je spočítaný, ne opsaný.