Značky opakování
Šest zápisů, které říkají, v jakém pořadí se takty hrají — každý dvakrát: vytištěný a rozepsaný, oba k poslechu.
Značky opakování šetří papír. Nemění ani jediný tón, jen pořadí, v němž se zapsané takty hrají: ze tří vytištěných taktů je pět zahraných, ze čtyř osm. Právě proto se tak často čtou špatně — vidí se méně, než se hraje.
Proto stojí každý případ na této stránce dvakrát: jednou tak, jak je vytištěn, a jednou rozepsaný. V rozepsaném obrázku si každý takt ponechává číslo, které má ve vytištěném. Kdo čte pod ním řadu číslic, vidí cestu; kdo stiskne tlačítko, slyší ji.
Každý takt má vlastní výšku a trvá celou notu. To není hudba, ale ukazatel: jen tak je slyšet, který takt právě zní.
Repetice
Dvě tečky před taktovou čarou říkají: zpět na začátek a ještě jednou. Chybí-li otevírající značka, vrací se na začátek skladby. Podruhé se tečky přejdou a pokračuje se rovně — jinak by se člověk nikdy nedostal na konec.
Cesta: 1 2 1 2 3
Dva díly za sebou
Setkají-li se u téže taktové čáry uzavírající a otevírající dvojice teček, končí jeden opakovaný díl a začíná další. To je obvyklá podoba menuetu nebo tanečního dílu: dva díly, každý sám pro sebe zahraný dvakrát.
Cesta: 1 2 1 2 3 4 3 4
Prima volta, seconda volta
Závorky nad posledními takty říkají, co se hraje při prvním a co při druhém průchodu. Poprvé platí závorka označená jedničkou a po ní zpětný skok; podruhé se přeskočí a pokračuje se v závorce označené dvojkou.
Cesta: 1 2 3 1 2 4
Da capo (D.C.)
Na konci stojí Da Capo al Fine: začít odshora a skončit u slova Fine. Fine stojí uprostřed skladby, a ne v závěru — při prvním průchodu se přejde, při druhém je koncem.
Cesta: 1 2 3 1 2
Dal segno (D.S.)
Dal Segno al Fine neposílá na začátek, nýbrž ke značce, která stojí někde uvnitř skladby. Odtud se hraje ještě jednou, dokud se nedosáhne Fine. To ušetří úvod, když má zaznít jen jednou.
Cesta: 1 2 3 4 2 3
Coda
Dal Segno al Coda skočí zpět ke značce a při druhém dosažení To Coda ven do kódy — vlastního závěru. Co stojí mezi To Coda a kódou, se při tomto druhém průchodu přeskočí. Tak skladba dostane konec, který se vyskytne jen jednou.
Cesta: 1 2 3 2 4
Jak se čte značka skoku
Všechny značky skoku se řídí stejným pravidlem: hraje se dál, dokud nějaké slovo neřekne něco jiného, skočí se jednou tam, kam slovo ukazuje, a odtud se pokračuje rovně. Značka se uposlechne jen JEDNOU — při dalším průchodu je už spotřebovaná. Kdo na to zapomene, uvízne ve smyčce.
Slova stojí italsky v každém vydání na světě, stejně jako forte a piano: da capo znamená od začátku, dal segno od značky, fine konec, al fine až ke konci. Nepřekládají se, protože patří k notovému obrazu, a ne k textu.
Skok do kódy se čte dvakrát: při prvním průchodu je To Coda jen poznámka na okraji a přechází se přes ni. Po zpětném skoku je to místo výstupu — odtud se pokračuje u značky kódy. Co leží mezitím, se podruhé přeskočí; přesně k tomu kóda slouží.
Dvě značky, které sem nepatří
Dvě značky se rády házejí do jednoho pytle se značkami skoku, přestože dělají něco jiného. Opakování taktu zastupuje takt, který zní přesně jako ten předchozí — šetří psaní uvnitř řádku, ale nikoho neposílá zpátky. A Předtaktí není vůbec značka opakování, nýbrž neúplný takt na začátku; při opakování se předtaktí a závěrečný takt často doplní v jeden celý.
Notové značky · Artikulace · Ozdoby · Notový slovník
Anotona to udělá za vás
Vyfoťte noty nebo zahrajte melodii — Anotona pozná tóninu, zapíše noty a transponuje je do libovolné jiné. Zdarma.
Prohlédnout AnotonuKaždý tón na této stránce je spočítaný, ne opsaný.