Vícehlas — jedna melodie, pět sazeb
Pět sazeb k poslechu. Nahoře ve všech pěti stojí táž melodie; teprve to, co leží pod ní, z ní dělá jednohlas, homofonii nebo polyfonii.
Kolik hlasů zní, ještě neříká, jak je skladba postavena. Dva hlasy mohou jít touž cestou, nést jeden druhý, nebo každý svou — a to je slyšet hned, bez jediného odborného slova.
Proto na této stránce stojí táž melodie pětkrát. Ve všech pěti obrazech je tón po tónu stejná, přepočteno ze zvuku. Mění se vždy to, co je pod ní: nic, druhý hlas jdoucí týmž krokem, dva držené akordy, samostatný hlas nebo táž melodie ještě jednou v prostší podobě.
Stará jména nepopisují nic jiného. Kdo si pět obrazů poslechne po sobě, ten je potom potřebuje jen k vyhledání.
Jednohlas
Melodie sama. V žádném okamžiku nezní víc než jeden tón — na tom, a na ničem jiném, jméno stojí. Zda ji zpívá jeden člověk nebo sto v unisonu, nemění nic; teprve tón, který zazní současně v jiné výšce, dělá sazbu vícehlasou.
Homofonie
Druhý hlas jde týmž krokem: každý nástup nese oba hlasy, žádný nečeká na druhý. Tak je psán chorál a tak zní sbor, který zpívá akordy. Melodie je nahoře slyšet proto, že leží výš, ne proto, že by se pohybovala jinak.
Melodie s doprovodem
Pod melodií leží akordy, které se mění jen zřídka. Proto na několika místech zní čtyři tóny naráz a mezi nimi jen melodie. Je to sazba téměř každé písně s kytarou nebo klavírem: jeden hlas vede, zbytek nese harmonii.
Polyfonie
Druhý hlas začíná později a pak jde vlastní cestou — jiný rytmus, jiný směr, vlastní závěr. To znamená polyfonní: ne mnoho tónů, ale několik hlasů, z nichž každý má co říci. Jeho nejpřísnější podobou je fuga.
Heterofonie
Oba hlasy hrají touž melodii, spodní prostěji — bere každý druhý tón a zbytek nechává. Proto každý tón pod melodií patří do téže třídy výšky jako tón nad ním, a v této sazbě je to zkušební kámen. V Japonsku, Indonésii a arabské hudbě je to věc obvyklá.
Pět sazeb jedním pohledem
Každý řádek jmenuje to, co lze ve zvuku spočítat: kolik tónů zní současně a podle čeho se sazba pozná. Čísla pocházejí z obrazů této stránky, jsou změřená, ne odhadnutá.
| Sazba | Tónů současně | Podle čeho se pozná |
|---|---|---|
| Jednohlas | 1 | Nikdy dva tóny naráz |
| Homofonie | 2 | Každý nástup nese oba hlasy |
| Melodie s doprovodem | až 4 | Doprovod udeří jen dvakrát |
| Polyfonie | 2 | Druhý hlas začíná později |
| Heterofonie | 2 | Dole zní týž tón jako nahoře |
Čím se sazby liší
V jednohlasé sazbě nikdy nezní víc než jeden tón. To je jednohlas — píseň bez doprovodu, gregoriánský chorál, dětská písnička, kterou zpívá celá třída. I sto zpěváků v unisonu zůstává jednohlasých.
Pohybují-li se dva hlasy ve stejném rytmu, vzniká akordická sazba: každý nástup nese oba hlasy. To je homofonie v užším smyslu, sazba chorálu. Plyne-li naopak melodie nad akordy, které se mění jen zřídka, mluví se o melodii s doprovodem — o sazbě téměř každé písně s kytarou nebo klavírem.
Jdou-li hlasy vlastními cestami, nastupují tedy v různých okamžicích a každý si drží svůj rytmus, je sazba polyfonní. Heterofonie je konečně případ, který evropské učebnice dlouho přehlížely: dva hlasy hrají touž melodii, jeden prostší než druhý. V hudbě Japonska, Indonésie a arabského světa je to věc obvyklá.
Co stojí vedle
Jak se vedou dva hlasy spolu: Kontrapunkt. Co z toho vzejde, když téma putuje od hlasu k hlasu: Fuga. Jak se jmenují vzdálenosti mezi dvěma tóny: Intervaly.
Notové značky · Notový slovník
Anotona to udělá za vás
Vyfoťte noty nebo zahrajte melodii — Anotona pozná tóninu, zapíše noty a transponuje je do libovolné jiné. Zdarma.
Prohlédnout AnotonuKaždý tón na této stránce je spočítaný, ne opsaný.